Perma ráj

26. března 2020

Permakultura není jen o trvale udržitelném zahradničení. Jde tam i o vztahy mezi lidmi. Její etické principy se dotýkají ekonomické a sociální sféry. Co nám tento přístup může nabídnout v globální době? Já myslím, že hodně.

Nejistoty v globálním světě určitě nemusím obšírně popisovat. Závislost jednotlivce na zbytku světa je veliká, ani si to mnohdy nemusíme uvědomovat. I když současná situace s korona virem tuto závislost poměrně jasně osvětluje. Potraviny, oblečení, ropa a všechno možné se k nám sváží z celého světa. Asi je jednoduší si říct, co se k nám nedováží…. co máme lokálně… Moc toho není, že? A jak je to s prací? Jednou nějaká velká firma přijde, dá lidem práci, pak zas odejde a zbyde po ní hromada nezaměstnaných … Nejistoty jsou v dnešní době značné.

Někdo se chce před dnešním světem zachránit tím, že si vytvoří tzv. ostrovní systém. Tedy snaží se být úplně nezávislý na svém okolí. Má své solární panely, malou větrnou elektrárnu, dostatečně velký pozemek na to, aby si vypěstoval dostatek potravy a dřeva. No a samozřejmě plánuje, jak to všechno v době kolapsu před okolím uchrání. Toto ale podle mě není cesta.

Permakultura přichází s cestou budování lokálních vztahů, lokálních propojení a nakonec i lokálních jistot. Nákupem lokálních potravin a dalšího zboží se zároveň vytváří i lokální pracovní pozice. Když budete nakupovat z místní farmy, dáváte jí tím jistotu, že budu fungovat dál. Na tomto principu fungují KPZ – Komunitně podporované zemědělství. Lokálně už se ale dá sehnat ledasco. Člověk musí ale hodně hledat. Tato cesta není jednoduchá a zatím je mnohdy i dražší.

Kde ale začít? Můžeme se do toho pustit i po malých krocích. Když dáme lidem práci tím, že si od nich budeme kupovat služby a zboží, vytváříme tím jistější svět pro nás samotné. Nestane se nám pak, že najednou vypadne dodávka a my nebudeme vědět, co se děje a jak to bude dál. Paradoxně lokální věci jsou dražší než ty dovezené z velké dálky. Nemusí tomu ale tak být napořád. Důležité ale je, že si tím zakládáme jistotu do budoucnosti. Budujeme lokální vztahy, součástí kterých by měla být i solidarita. A právě tyto vztahy nás mohou v době krize zachránit.

V jedné diskusi o korona viru se zmínilo, že když bylo obyvatelstvo Římské říše pokoušeno mnoha epidemiemi, tak spíš přežili ti, kteří budovali vzájemné vztahy a pomáhali si než ti, kteří se zabarikádovali s mnoha zásobami. Podobných příkladů existuje více.

Že se budování komunit či lokálních vztahů vyplácí, ukazuje i výzkum „Rozděleni svobodou“. Výzkum poukázal na zajímavou vrstvu lidí. Jsou jimi „třída místních vazeb“. Ačkoliv jejich příjmy nemusí být nijak vysoké, jsou to lidé, kteří se spoléhají na své známé v okolí a navzájem si vypomáhají. Nakonec to zvyšuje jejich životní úroveň. V době krize se pak takové vztahy vyplatí ještě mnohem víc.

Znát své sousedy má taky řadu dalších výhod. Ve skupinách máme větší politický vliv. Můžeme měnit své okolí. Také můžeme sdílet různé pracovní vybavení, například štěpkovač nebo šicí stroj apod. Potřebujeme snad všichni mít vlastní? Význam komunit se projevuje ve sféře sociální, ekonomické a také ekologické.

Žijeme v globální době a žít v ní budeme. Tvorba komunit proti tomuto trendu nejde, naopak posiluje místo jednotlivce v tomto světe. Čím silnější lokální vztahy, tím je i silnější naše pozice v globálním světě. Budujme tedy silné komunity, které jsou schopné se sdružovat a prosazovat i na mezinárodní úrovni. Dokáží tak chránit i svou lokální jedinečnost.